Když si člověk jen na chvíli pomyslí, že by to mohl být on...

       Moje rande s panem angličanem dopadlo nad očekávání. Strávila jsem s ním krásnou romantickou noc v místním baru s bandou přátel. Všichni si mysleli, že už k sobě dávno patříme. Ráda bych sem napsala všechny podrobnosti, ale byla jsem poblouzněná jak jeho vůní a polibky tak velkou dávkou alkoholu. Naštěstí nejsem ten typ co má úplné okno a tak vím, že to bylo úžasné a že jsem nic takového už dlouho nezažila. Mohl by být ten pravý?
       A pak přišla realita v jeho odjezdu do Anglie. Rozešli jsme se u mých dveří s klasickým několika fázovým loučením o půl šesté ráno. Od té doby na něj celou  dobu myslím a nemůžu se na nic soustředit. Ozval se, když dojel do Prahy a dneska, když dojel domů. Napsal, že mi ještě zavolá nebo napíše. Stejně se nemůžu zbavit pocitu, že nebude chtít bojovat. Bojím se, že mi řekne, že přes tu dálku to nemá cenu a nemůže fungovat. Bojím se začít rozhovor na to téma, co my dva?
        Já jsem bláznivý člověk, snílek, málo kdy realista a věřím, že i takový vztah by mohl mít budoucnost. V lednu za ním můžu přijet, mám volno i našetřené peníze. Pak může přijet on. Celé léto můžu klidně strávit s ním v Anglii. To přece může fungovat ne? A nebo nemůže?

        Myslím, že on je muž do kterého bych se mohla zamilovat.

Vaše poblázněná Lo

PS: Děkuju Sase za super radu, budu nad tím uvažovat, pokud to s ním nevyjde, tak jdu asi do toho.

Jak na to?

Miluju luxus, ale nemůžu si ho dovolit. Co s tím?

Anglická královna

            Teď asi popřu pár věcí co jsem sama napsala, ale to už tak někdy chodí, když člověk různě mění nálady a pokaždé se na stejnou situaci podívá z různých úhlů. Je to chvilkama až fascinující, ztěžujeme si jak máme hrozný život, jak je milion věcí špatně, ale pak se na to můžeme podívat i jinak. Máme co jíst, jsme zdraví, jsme v teple, máme se krásně. Lidi by si měli víc vážit svého života. Radovat se z maličkostí a nechtít moc. Protože ačkoliv je to paradoxní, kdo nic nechce, má všechno.
            Nedávno jsem si začala psát s jedním mladým mužem. Nešlo o žádnou seznamku, kdysi jsme se potkávali, měli jsme pár společných přátel, ale nikdy jsme spolu nemluvili. Potom mi z ať už jakéhokoliv důvodu olikeoval pár fotek na facebooku a tak mi to nedalo a napsala jsem mu. Žije v Anglii a zdá se být celkem milý. Ano, musela sem udělat první krok. V brzké době se máme sejít. Jsem zvědavá jak to dopadne. V Anglii jsem ještě nikdy nebyla. ? . Už dlouho plánuji navštívit Londýn. Mít tam někoho u koho bych mohla přespat by se velmi hodilo. Co si budeme povídat. Štěstí přeje mrchám.

Keep calm bitches, Lo

Svátky.

     Letos byl na mě Ježíšek opravdu moc hodný. Těžko říct jestli jsem si to zasloužila, každopádně mám hroznou radost hlavně ze skipasu a dálniční známky. Ano, preferuju praktické dárky, taky jsem dostala kávovar na kapsle, což znamená, že piju kávu dál. (I když jsem chtěla přestat). Pokud máte něco co jste dostali a čím by jste se chtěli pochlubit, sem s tím. Já jsem totiž žárlivá a závistivá, vlastně jsem znepokojena, když nemám co závidět. Do toho.
     Jinak byly letošní vánoce docela divné a snad se mi to ani nechce rozebírat, ještě že je to za náma, ještě Silvestr a zase se můžeme těšit na příští rok. Odtrpím zkoušky, Valentýna, Velikonoce a život jde dál.
      Konec světa se nekonal a tak se skoro všem ulevilo. Ti, kdo si ho přáli mají smůlu. Vím i o takových exotech co 21.12.2012 čekali až do půlnoci než šli spát, aby se opravdu ujistili, že se nic nestane. Co to sakra je? Kam ten náš svět spěje?
      Volba prezidenta se neodkladně blíží a já jsem opravdu zvědavá. Obávám se, že jako už je to u nás v republice zvykem zdravý rozum zase nevyhraje. Velká většina lidí co by volili správně na volby i na celou naší politiku kašlou a pak to tak dopadá. I když těžko říct, co je vlastně správně. Necháme se překvapit.

Vaše chorobomyslná Lo.

Čas běží...

          Čas se posunul o kus dál a já už vůbec nejsem tam, kde jsem byla 25. 5. 2012, nebo tak nějak, kdy jsem napsala poslední článek, proč jsem nepokračovala? Neměla jsem důvod, užívala jsem si jiných radostí života než se anonymně vypovídat do sociálních sítí. Bohužel nastal čas, kdy znovu nalézám útěchu v psaní těchto řádků. Můj milý pan X už dávno není můj a už dávno se nevídáme, změnil práci, já taky, čeká druhé dítě a ani se mi o tom neobtěžoval zmínit při našem posledním telefonátu. (Ano, občas mi zavolá, nechápu proč, ale jsem ráda.) Žádného nového muže ve svém životě nemám, už pěkně dlouhou dobu, a začíná mi to lézt na mozek. Možná i proto jsem změnila název blogu z Milostné reality na Paradoxy běžného života. Bohužel žádný milostný život teď nevedu, snad se to brzy obrátí k lepšímu a podělím se tu i o nějaké větší pikantnosti než jak jsem na Štědrý den jedla kapra.
          Myslím, že už bych opravdu potřebovala někoho hodného, milujícího, ale prostě ještě nenadešel můj čas, tak se s tím budu muset smířit. Je třeba soustředit se na něco jiného.
          Na školu, na kariéru, na cokoliv, jen ne na muže. Ani nevíte (teda asi víte) jak je těžké se odpoutat od představy, že budu navěky sama. A to pozor. Nejsem žádná ufňukaná, poďobaná puberťačka. Už dávno ne. Nejsem namyšlená, ale myslím si, že jsem celkem chytrá, inteligentní a taky celkem hezká. Tak, proč se nemůže najít chytrý, hezký, vysoký, a nezadaný chlap? Možná jich je opravdu málo a prostě se nedostane na všechny.
          Před týdnem jsem měla sen, že jsem byla strašně zamilovaná, chodila jsem s klukem, který byl o pár centimetrů menší než já a byl slepý. Strašně se mi ten sen vryl do paměti, byl to nádherný pocit. V pátek jsme s kamarádkami vyrazily ven a k našemu stolu přišel celkem sympatický muž a začal na mě mluvit. Málem se mi zastavilo srdce při jeho prvních slovech. "Jsem slepec a ztratil jsem pejska, pomůžeš mi ho najít?". Samozřejmě si dělal legraci, prý šlo o nějakou sázku, ale chvilku jsme si povídali a přišel mi celkem milý. Napadlo mě, že je to osud. Potom prostě bez žádného kontaktu odešel a myslím, že už ho nikdy neuvidím. Škoda.
          A tak je to ze všema, copak v dnešní době musí opravdu holka dělat první krok, nebo už prostě volní  muži nemají o vztah zájem a jde jim jen o pokec, popřípadě pobavení?

Po dlouhé době Vaše zamyšlená Lo.

Sicilská vdova

Moje hlava se podobá basketbalovému míči, tvrdá a dutá. Myšlenky si v ní běhají sem a tam a postupně unikají ven jak ten vzduch v gumové kouli. Mračím se i když vím, že genetické sklony k vráskám se mi nejspíš nevyhnou. A pak si říkám, co mi vlastně je?

Zítřkem se ze mě stává vdova. Alespoň to byla první myšlenka co mě napadla u toho když jsem se chystala na zítra do práce. Černý outfit a dokonale vyžehlené vlasy. Mani-pedi chvilka. Pětiminutová maska na obličeji a bělící zubní pasta. Zítra je poslední den, který spolu strávíme jako kolegové. On a já. Možná poslední den, kdy budu mít možnost se ho dotknout víc než jen letmým splynutím rukou. Pocity? Velice zvláštní. Elán? Vůbec žádný. Nespavost? Ta se dnes rozhodně projeví.

Jak zdánlivě stejné příběhy mohou dopadnout tak odlišně. A nebo bych měla zase zůstat u klasické věty "nikdy neříkej nikdy"? Návštěvník co je na mém blogu poprvé a toto je první článek, který čte musí být značně zmaten. Pokud vás to ovšem potěší, tak nejste o nic víc zmateni než já sama.

A dost už. Pro dnešek se přestanu unášet pocity zvláštními a ne příliš pozitivními. I když při představě, že mé pravidelné dávky dokonalého sexu spojeného s dlouhým povídáním a dávkou alkoholu hezky do nálady jsou u konce mi opravdu běhá mráz po zádech. Nejsem ten typ co hned někomu skočí do postele (vždyť i jemu trvalo dva roky než mě tam dostal) a tak se obávám, že tahle "pauza" nebude zrovna krátká. Jak dlouho vydržíte bez sexu? Je to přece normální fyziologická potřeba. Neříkám, že to musím mít každý den pětkrát, ale alespoň jednou týdně, to je podle mě normální průměrný standart.

Ještě je tady jedna varianta. A to ta, že by beze mě nevydržel a i přes větší vzdálenost a značné komplikace mě prostě musel vidět. Ale to už zní jako pohádka a o tom přece tento blog není. Jde o realitu. A tak se do ní jdu ponořit a možná taky zkusit usnout.

Lo

Lovecká sezóna

Škola, pořád jen ta škola. Něco málo už je za mnou, něco málo ještě přede mnou a od 13. 6. si začínám naplno užívat prázdnin. A protože to krátké meziobdobí je třeba naplno využít. Tak zde podávám krátký soupis všech důležitých okamžiků za poslední dobu v mém skromném milostném životě.

Už tento týden mě čeká srdcervoucí loučení s mými nejlepšími přáteli. S panem X a Y, s mým bratrem a nejlepším kamarádem a s mým milencem a nejlepším mužem kterého jsem dosud poznala. Ano je to tak. Opouští naší rodinu. Opouští náš kolektiv, naši práci, náš život. Jdou za lepším. Jdou za novou a skvělou příležitostí. Přeji jim hodně štěstí do nových nejistých začátků. Ale bude mi po nich smutno. Věřím, že se ještě někdy uvidíme. No nepředpokládám, že v posteli. I když mi řekl, že mu budu velice scházet. Nevím jestli ho chci ještě někdy vidět. I kdyby, bylo by to velice složité vzhledem ke stěhování a dalším okolnostem. Smiřuji se s koncem.

Ale mého milovaného bratříčka se nevzdám, budu ho navštěvovat jak jen to půjde. Dnes se mi o nich zdál erotický sen. Ano už mi z toho hrabe. A není to incest. Můj bráška je jen "jako".

A protože si teď připadám volná jako nikdy předtím, jsem odhodlaná se pouštět do nových vztahů zážitků a milostí. I horoskop mi dneska přeje. Tak mi přejte i vy.

Lo, volná jako pták.

Je mi líto

Opravdu je mi velmi líto, že sem nemůžu popsat další mé zážitky pikantní, milostné i běžné a nezajímavé, ale zkoušky si vybírají svou daň.

Lo

Nic není tak růžové jak se zdá.

Ráda bych hned na úvod lehce reagovala na komentář od jisté uživatelky co si říká sasa, která mi dala naději, že i v reálném životě se můžou plnit pohádky.

Bohužel moje situace není tak krásná a jasná. Předchozím článkem jsem chtěla šokovat. Nechat vás přemýšlet a byla sem rozhodnutá, že dalším článkem vše uvedu na pravou míru. Začalo to jako vždy. Párty po práci. Povídání o všem co nás všechny "sere". Znovu nás pobavil příběhem o tom jak mě viděl poprvé. I když ten příběh už všichni známe. Dostat se hezky do nálady. První taneční kreace mé a přátel. Potom chvilka "soukromí" při pomalé písničce. A v tom to řekl, že opravdu chce dát výpověď (už předtím jsem to věděla), že opravdu chce odejít. A taky kvůli mě. Nejdřív sem nepochopila a ptám se proč? A pak přišla ta hlavní věta. Protože jsem se do tebe zamiloval.

Moje překvapení v tu chvíli bylo neuvěřitelné a věřte, že ještě další den jsem s údivem hleděla do blba s otevřenou pusou. A hned na to mě napadlo, že mu tak úplně nevěřím.

Jsme stejní, máme velmi podobné povahy a sama vím, že jsem milovnicí velkých slov a každou chvíli věci cítím jinak a někdy mám prostě potřebu se vyjádřit. Vím, že nechce opustit manželku ani syna, kterého miluje na světě nejvíc. Řekla jsem jen...Třeba jednou budeme spolu. On na to "kéž by."

Lo

Řekl to..

Po čtyřech letech co se známe a po dvou letech co si spolu nepravidelně užíváme sexuální hrátky a jiné...

Řekl, že mě miluje...

Důvěra

Na čem je založená důvěra? Co to vlastně je? Můžu spolehlivě říct, že věřím sama sobě. Jestli ještě někomu dalšímu? Určitě ne zcela. Věřím rodičům, že mě milují a chtějí pro mě to nejlepší. Ale nevěřím mámě, že už mi nikdy nevezme bez dovolení peníze, jako už to jednou udělala.

Věřím nejlepší kamarádce, že by mě nikdy nezradila, ale nevěřím tomu, že kdyby se zamilovala do mého bývalého, nechala by ho být, jako to bývá v amerických filmech. Ani já bych to neudělala.

Přátelství je silnější než láska, ale láska dokáže člověka tak zblbnout, že dělá věci, které by normálně nedělal. Dostávám se k závěru, že nikdy nebudu moct nikomu naplno věřit a jestli se to někomu z vás podařilo tak vás upřímně obdivuji.

Tajná přání

Když už jsem si myslela, že jsem z mého dlouhodobého milence vyléčená a že jsem připravená na normální vztah přišel další "nečekaný" zvrat. Můj rádoby normální vztah začal zcela normálně, první, druhé rande, pusa na dobrou noc, krásně strávený večer při záři hvězd, romantické polibky. Náhle ze dne na den z minuty na minutu změna. Alespoň z mojí strany. Jeho velký zájem o mou osobu. Jeho slova o tom jak sem úžasná a jak mu chybím ve mě vyvolali přesně opačné pocity. Ještě vyčkávám, ale nevěřím, že k němu ještě někdy pocítím to co sem cítila onen večer před zvratem. Cítila jsem chtíč, byla jsem šťastná a chtěla jsem ho celého pro sebe. Nedokážu si vysvětlit jak se něco takového může stát a tajně doufám, že někdo zažil něco podobného a že nejsem blázen. A potom přišel další zvrat, nebo spíše návrat k osvědčeně úžasné chvíli. Sex s mým drahým kamarádem s výhodami, manželem jiné ženy, otcem krásného dítěte. Svět se opět zatočil. Jeho slova udělaly své. Chyběla si mi. Jsem tak rád, že jsem s tebou. V jeho objetí bych dokázala stát i hodiny a on vypadal, že v tu chvíli cítí to samé. Nádherný sex opět okořeněný něčím novým a dotažený skoro do mého zdárného konce, tak jak to umí jen on. A teď si zase říkám jak by bylo krásné kdyby se tak za 4 roky až budeme starší rozvedl a my začali žít spolu, měli rodinu, děti a všechno co k tomu patří. Je možné, že se to jednou stane. Ani on mi to nevyvrací. Možná se opravdu jednou dočkám muže, který je pro mě nejspíš osudový. A možná ho teprve poznám a na tohoto, který už patří jiné si ani nevzpomenu. Nikdy nevíš co ti život přichystá. Jediné co mi nikdo vzít nemůže jsou moje sny.

LO

I takové dny jsou.

                   Neustále mě irituje moje sexem posedlá sousedka. Vy co žijete v panelovém domě jako já to určitě znáte. Sousedům se prostě nedá ubránit. Slyšíte je čůrat, prdět i smrkat. Jsou v podstatě součástí vašeho života. Já říkám,že se na to dá zvyknout. Problém přichází ve chvíli, kdy jsem ve velkém pracovním pressu, spousta učení, žádný stálý partner a i ten poslední milenec co zůstal se musí na sms "chybíš mi" spokojit s odpovědí "mám moc práce". Pak se objeví den volna, kdy jsou všechny kamarádky zaneprázdněné a milenec tráví čas pro změnu s manželkou. Snažím se sama sobě namluvit, že se nenudím, že pouze konečně relaxuji. Chuť na sex by se dala přirovnat k touze po vodě uprostřed pouště, ale kdo si ho dopřává místo vás? Sousedka.
                   Nevěděla jsem jestli závistivě poslouchat, nebo raději pustit hudbu přes celý barák ať si sousedi uvědomí, že tu nejsou sami. Vzhledem k PMS, který mě už od včerejška pronásleduje jsem zvolila druhou možnost, nebudu si přece přilévat do ohně. Vsadila jsem na pronikavý hlas Rihanny a s chutí si s ní zazpívala. Povím vám, nic nechutná tak sladce jako pomsta. "Však počkej ženská, až já budu mít sex tak na to do smrti nezapomeneš". A kdy se slastného milování dočkám? Na to radši nemyslím, nebo bych se z toho taky mohla zbláznit.
"Život je boj tak se s tím smiř a bojuj."


LO

Lo-story

             Když se ještě jedou vrátím k problematice veličin X a Y nesmím opomenout, že to proč už ani jeden není mým současným je způsobené mnou. Nejspíš se pořád honím za dokonalostí a perfektním mužem a na úkor toho za sebou nechávám ty vcelku bez větších chyb a problémů. Když se na to celistvě podívám tak mi ani jeden z nich nikdy neublížil. Tak o co mi vlastně jde? Mám takový pocit, že je to tím, že sem sama a samotnou mě to nebaví, tak hledám muže v zapomenutých vodách. Nejspíš bych se měla opravdu zaměřit na něco nového a tyto dva nějak slušně už zase odmítnout. U obou mi asi chybí vášeň a ta je pro mě ve vztahu velmi důležitá.
             No co, ještě stále je tu "šéf", se kterým jsem se naposledy milovala před dva týdny, ale bylo to nezapomenutelné. Nějak nám to teď nevychází, jsem v práci čím dál méně a on asi zapomněl co je to auto nebo mobilní telefon. I takové věci se dějí. Jemu to každopádně v žádném případě nehodlám vyčítat, na to nemám právo. Od toho má manželku. ¨
             Nejspíš si dám od nich na chvíli oddech od všech. A zaměřím se na sebe, jak to píšou ve všech časopisech. "Milujte především sama sebe." Jednu svou stránku miluji to jo, ale bohužel jich mám ještě asi dalších tisíc. Jdu si udělat bohatou rozmanitou snídani, protože miluji snídaně. (A zase sem o sobě něco prozradila, příště si dám větší pozor).

Lo

Váhavá

                Kdo nikdy v životě nestál před nějakým rozhodnutím? Takový člověk určitě není. Začíná to už v plenkách kdy k vám na návštěvu přijede babička s dědou a vy se jako sotva chodící "špunt" rozhodujete ke komu se dřív rozběhnout. Některé podobné situace se samozřejmě vyskytují i v pozdější době. Jako tomu je teď v mém životě. Nějak se na mě lepí moji "ex". Nejhorší je, že jim neumím říct ne.
                Jeden je dokonalý gentleman, ten druhý zas typický "stylař" dnešní doby. Na každém je něco sexy a něco zase ne. Jeden o druhém samozřejmě neví. Nemyslete si nejsem zas až taková "hambářka" abych s nimi souložila, to ne. Jen si užívám společnosti a pozornosti jak jednoho, tak druhého. Pro objasnění bych je nazvala pan X a pan Y. Protože, jsou to veličiny se kterými se setkáváme dnes a denně, tedy především studenti ve školních lavicích. A protože čas mě tlačí tak vám o těchto dvou prvcích více povím jindy.

Vaše váhavá Lo

PS: Uvítám každou radu, jak se mezi něčím rozhodnout.

LIKE CRAZY

Na doporučení jedné staré známé jsem shlédla tento film a nemůžu litovat. Je to ztělesnění všeho co chci zažít. Je to opravdové a reálné. Zbožňuji kouzlo nezávislých snímků. Jsou jako skutečný život a s umělou výrobou americké produkce se nedají srovnávat. Toto je pro mne synonymum ke slovu romantický film. Like crazy také získal ocenění na Sundance 2011. A rozhodně si to zasloužil. Je to zobrazení lásky v pravém slova smyslu, pohlcující, zničující a nádherné.

I want you

I need you

I love you

I miss you....

Existuje život bez lásky? Myslíte, že je někdo kdo ve stáří umřel a nepoznal opravdovou lásku? Vždy mi každý říká, že to přijde, že ji jednou poznám. Ale opravdu na každého jednou dojde? Čím je to dáno, kdo to určuje. Je to něco jako, že se každý (za normální okolností) naučí chodit, stejně tak se naučí milovat. Podle mě jen někteří mají to štěstí zažít bláznivou lásku. Proč bych to měla být právě já? Možná, protože si to opravdu přeji. Chci milovat k zbláznění. Chci na sebe vzít i ty následky. Možná právě proto to nezažiji. Kde je ta hranice? Myslím tím, moje kamarádky říkají, že když něco moc chceš tak se to nestane, že na to nesmím myslet a přijde to samo. Jiní říkají, to co doopravdy chcete se vám také jednou splní. Říká to i tajemství (mimo jiné zajímavý film). Tajemství říká soustřeďte se na to co chcete a vyšlete vesmíru signál. On vám to splní. Teď si vážně připadám trochu jako blázen. Jsem se fázi hledání pravdy. Možná ji najdu, možná taky ne. Každý by měl najít pravdu, především uvnitř sebe. Protože základ pro celou existenci, komunikaci a seberealizaci je právě v poznání našeho vlastního já.

LO

Těžkosti srdce a rozumu

Můj bývalý, o kterém jste se mohli dočíst v prvních článcích si našel novou přítelkyni, nevypadá to na nějakou chvilkovou nemoc. Je krásná a milá a já to nějak nemůžu přenést přes srdce. Říká jí ženuško a mě to rve uši. Nechci ho, ale chci aby on chtěl mě.

Možná ho chci, ale asi ho nemiluji. Myslím, že když člověk miluje tak chce aby ten druhý byl šťastný i za cenu toho , že to bude s někým jiným. Já nechci, aby byl šťastný, sobecky chci aby miloval navždy jenom mě. Štve mě, že on si někoho našel a já nemůžu mít normální láskyplný vztah. Jenom občasné milenecké hrátky s mužem, kterého nejspíš miluji, protože mi stačí i těch pár chvil.A navíc chci aby byl šťastný se svým dítětem a svojí ženou. Kdyby všechno nebylo tak těžké, bylo by všechno lehčí. Možná bych toho měla nechat a soustředit se na budoucnost. Na velké změny, které mě čekají. A samozřejmě u toho všechno nechat vrátka do mého (ne)očekávajícího srdce otevřené. Však jednou přijde ten princ, který mi dá všechno jak v posteli tak i po citové stránce.

Bouřlivé noci

Když jsem s ním jsou to noci plné vášně, když jsem sama plné přemýšlení o něm.

Ano, samozřejmě jsem od dob posledního článku měla nějaké ty románky, ale jediný kdo mi vydržel je můj kamarád=děvka z minulého článku. Asi ho miluji už je to déle jak rok a půl co s ním s přestávkami trávím noci. Teď už ho asi vážně miluji, i když je ženatý, má nádherné dítě a skvělou ženu. I když mě podvedl s jinou, ještě jinou než je jeho žena. Tomu říkám sakra podvádění. Dvojnásobné podvádění. Zvrhlé a odporné. I přes to chci být stále s ním a nedokážu si představit že flirtuje s nějakou jinou. (Krom jeho ženy s tou si může dělat co jen chce.) Strávili jsme společně svátky a bylo to úžasné, mám pocit, že i on mě miluje. Určitě jsem naivní, ale teď spí jenom se mnou a vždycky říká, že jsem jeho nejlepší, že lepší nepoznal. Jsme pro sebe stvořeni. Doufám, že nejen v sexu. Sex s ním je pohádka.

Představy, naděje a fantazírování, to je to čím se teď má mysl zabírá. Namísto učení se na přijmačky na vysokou a plánování stěhování na druhý konec republiky. Stěhování? Ještě nedávno byla ta představa úžasná a vzrušující. Teď si nedokážu připustit, že bych ho dokázala opustit, ani si to nechci představovat. Jeden z mých snů začíná na mé rozlučce s přáteli, kdy to nevydrží a pod lehkým vlivem alkoholu mi přede všemi vyzná lásku a řekne ať nikam nejezdím, že se rozvede a bude se mnou. Druhý sen vypadá podobně jen s tím že se nerozvede, ale odstěhuje se se mnou do velkého města, kde budeme žít šťastně až do smrti. A pak je tu teorie tři, která říká, že všechno je tak jak má být a že se oženil z nějakého důvodu a že nejsme spolu protože bůh nechce abych se trápila, protože by pak s největší pravděpodobností podváděl mě.

Proto jsem se pro tuto chvíli rozhodla, že ho nemiluji, že je mi s ním jen dobře a tak si to namlouvám, ale proč proboha na něj tolik myslím. Jsem rozechvěná radostí, když mi od něj přijde sms. Jsem blázen. To se spraví, jsem přizpůsobivá a zase se od něj odpoutám a zapomenu, doufám....

Omlouvám se za gramatické chyby, ale píšu jedním dechem v zápalu vášně...

Vaše LO