Moje rande s panem angličanem dopadlo nad očekávání. Strávila jsem s ním krásnou romantickou noc v místním baru s bandou přátel. Všichni si mysleli, že už k sobě dávno patříme. Ráda bych sem napsala všechny podrobnosti, ale byla jsem poblouzněná jak jeho vůní a polibky tak velkou dávkou alkoholu. Naštěstí nejsem ten typ co má úplné okno a tak vím, že to bylo úžasné a že jsem nic takového už dlouho nezažila. Mohl by být ten pravý?
A pak přišla realita v jeho odjezdu do Anglie. Rozešli jsme se u mých dveří s klasickým několika fázovým loučením o půl šesté ráno. Od té doby na něj celou dobu myslím a nemůžu se na nic soustředit. Ozval se, když dojel do Prahy a dneska, když dojel domů. Napsal, že mi ještě zavolá nebo napíše. Stejně se nemůžu zbavit pocitu, že nebude chtít bojovat. Bojím se, že mi řekne, že přes tu dálku to nemá cenu a nemůže fungovat. Bojím se začít rozhovor na to téma, co my dva?
Já jsem bláznivý člověk, snílek, málo kdy realista a věřím, že i takový vztah by mohl mít budoucnost. V lednu za ním můžu přijet, mám volno i našetřené peníze. Pak může přijet on. Celé léto můžu klidně strávit s ním v Anglii. To přece může fungovat ne? A nebo nemůže?
Myslím, že on je muž do kterého bych se mohla zamilovat.
Vaše poblázněná Lo
PS: Děkuju Sase za super radu, budu nad tím uvažovat, pokud to s ním nevyjde, tak jdu asi do toho.
Žádné komentáře:
Okomentovat