Nic není tak růžové jak se zdá.

Ráda bych hned na úvod lehce reagovala na komentář od jisté uživatelky co si říká sasa, která mi dala naději, že i v reálném životě se můžou plnit pohádky.

Bohužel moje situace není tak krásná a jasná. Předchozím článkem jsem chtěla šokovat. Nechat vás přemýšlet a byla sem rozhodnutá, že dalším článkem vše uvedu na pravou míru. Začalo to jako vždy. Párty po práci. Povídání o všem co nás všechny "sere". Znovu nás pobavil příběhem o tom jak mě viděl poprvé. I když ten příběh už všichni známe. Dostat se hezky do nálady. První taneční kreace mé a přátel. Potom chvilka "soukromí" při pomalé písničce. A v tom to řekl, že opravdu chce dát výpověď (už předtím jsem to věděla), že opravdu chce odejít. A taky kvůli mě. Nejdřív sem nepochopila a ptám se proč? A pak přišla ta hlavní věta. Protože jsem se do tebe zamiloval.

Moje překvapení v tu chvíli bylo neuvěřitelné a věřte, že ještě další den jsem s údivem hleděla do blba s otevřenou pusou. A hned na to mě napadlo, že mu tak úplně nevěřím.

Jsme stejní, máme velmi podobné povahy a sama vím, že jsem milovnicí velkých slov a každou chvíli věci cítím jinak a někdy mám prostě potřebu se vyjádřit. Vím, že nechce opustit manželku ani syna, kterého miluje na světě nejvíc. Řekla jsem jen...Třeba jednou budeme spolu. On na to "kéž by."

Lo