Harry Potter - Relikvie smrti část 2 - recenze

Nedávno jsem byla v kině na toho známého kouzelníka ze kterého už se vyklubal muž. Poslední díl byl natočen v úplně jiném stylu než například první díl. Prezentován jako velkofilm se Harry Potter dostal na vysoké příčky sledovanosti a dostal vysoké hodnocení filmových kritiků. U nás však vrcholu navštěvovanosti v kinech nedosáhl. Možná to bude tím, že se nedá přiřadit k určité vrstvě návštěvníků kin. Pro děti je to moc děsivé a pro dospělé moc dětské.
          První díl byla pohádka, ten poslední spíše horor. Je třeba ocenit pár prvků co podle umělců film zničili, podle dívčích srdcí konečně dostal grády. Hovořím o scénách jako taneček Harryho a Hermiony nebo vášnivý polibek Hermiony a Rona. Ovšem největší "legrace" byla na konci aneb o 19 let později. Děti hlavních hrdinů putují poprvé do Bradavic. Trochu sladký a Hollywoodský konec někomu přišel k smíchu. Jiný měl radost, že byl závěr trochu zasněný a romantický. V každém případě se o tomto filmu mluví, mluví se všude a mluví všichni. Popularita jim rozhodně nechybí.
          Kdybych mohla dodat můj skromný názor. Mě se Hollywoodské finále líbilo. Však mě znáte. Já holka žijící ve své vysněné realitě světa 21.století. Snad si na tento film taky vytvoříte svůj názor a budu ráda, když mi ho sdělíte v komentářích.

Vaše čarodějná Lo

Už zítra.

Už zítra se tu objeví recenze Harryho Pottera. Že to nemá nic společného s milostnou realitou? To by jste se divili. Možná ještě dnes. Uvidíme. Jdu koukat na Matrix.

Lo

Nejlepší přítel 2. část - Děvka

Aby jste věc pochopili, má se tak. Z předchozích článků už můžete znát hlavní téma tohohle blogu a mého milostného života a to šéfkuchaře, snoubence jedné krásné mladé ženy, otce krásného syna, mého milence. Tak to bylo až do nedávna, než jsem zažila scénu jako z filmu. Co se mi ještě může stát. Bylo to prosté, jednou ráno v práci jsem za účelem hledáním naší praktikantky vešla na personální pokoje. Našla jsem jí v jeho posteli. Věřili by jste tomu jak může být někdo tak bezcharakterní? Podvádět snoubenku, fajn, to dělá, kde kdo, ale podvádět i svojí milenku? To už je moc. Je to zvrhlík. Touto událostí jsem to s ním ukončila a alespoň jsem si uvědomila, že bych ho nikdy nemohla milovat. Nikdy jsem ho nemilovala, nemiluju ani nebudu. 

Po krátkém smutku mě začali napadat jiné věci. Mám ho ráda. Občas si opravdu dobře popovídáme. Může mi říct všechno a taky se mi občas svěří. Neříkám, že mu věřím, ale nechci o něj přijít jako o kamaráda. Zde se nabízí formulace "kamarád=děvka". Teď se mu budu prostě jen smát. Jak může spát s každou. Je hloupý, ale jinak velmi zodpovědný ohledně svého syna. Ožení se bez lásky. Protože on nikdy nebude nikoho milovat kromě svého syna a to je na něm hezké. Je to člověk co nedokáže být věrný. Tvrdí to i o mě (kdo četl první články ví že jsem byla nevěrná). Já ale věřím, že když se člověk zamiluje tak nepodvede. A já se zamiluju. Věřím, že to jednou přijde. Můj princ na mě čeká a já na něj.

Vaše věřící Lo

Nejlepší přítel 1.část - Anděl

Věřím na přátelství mezi mužem a ženou, a vy? Věřím tomu proto, že mám pár dobrých kamarádů mužů. Vlastně můj úplně nejlepší přítel je právě mužského pohlaví a dokonce má přítelkyni. Zažili jsme toho spolu hodně, byli jsme na dovolené atd. Ale nikdy za tím nebylo nic víc než jen kamarádství. Je to skvělý kluk, vždycky mě podpoří, miluje svou přítelkyni a nikdy by jí nepodvedl, je to zlatíčko, které s nikým nechce mít žádný problém. Když je mi nejhůř, prostě mu zavolám, jako posledně, ale to už navazuje na druhou část tohoto článku.

Můj BFB (best friend boy) je o dva roky starší, je dvakrát roztomilejší a dvakrát chytřejší. Má dvě nejkrásnější vlastnosti a dvě chybičky, které s láskou přehlížím. Je to také můj kolega v práci. Většinou úzce spolupracujeme a i když jsme unavení, naštvaní, pak se obejmeme a víme, že to všechno zvládneme. Je pan dokonalý.

Vaše LO

Jedinečnost chvíle

Neříkám, že jsem talent na psaní, ale rozhodně jsem talent na fantazírování. Můj syn se bude jmenovat Damián, ten druhý potom Mário. Určitě budu hrozně bohatá a mít šatnu jakou neměla ani Carrie. Samozřejmě budu mít také pana dokonalého o kterém se ani Audrey nezdálo. A jak jinak než nejnovější model BMW v trojmístné garáži. Když už jsem u auta, držte mi palce při brzkých zkouškách z autoškoly ze kterých mám více než strach.

Můj pan zadaný se zdá být na ústupu alespoň v mé hlavě. I když noci s ním pokračují dále ve velkém stylu, rozhodla jsem se, že si potřebuji najít někoho, kdo bude lepší než on v každém ohledu. Někdo, kdo mě donutí na něj zapomenout. Především proto, že v poslední době jsem se vzdala myšlenky, že by utekl od oltáře a my spolu žili šťastně až do smrti. Život přece není pohádka. A to my všichni víme.

Tak já vyrážím na lov přátelé a možná se trochu učit tu údržbu, nevím jestli by jako odpověď na otázku "Co by jste udělala, kdyby jste píchla kolo?" stačilo "Zastavila nejbližší auto a svůdně zamrkala." To je život.

Mějte se

Vaše Lovkyně Lo

Som tvoja

Těším se na tvé další narozeniny a svátek, protože je to jediná možnost, kdy ti dám pusu před všemi našimi kamarády aniž by se někdo dozvěděl, že se máme rádi a že naše noci jsou plné vášně i když zakázané.

Perfect..

Už za pár měsíců to přijde. Nikdo tomu nezabrání, nikdo to neodvrátí, za pár měsíců ho ztratím. Alespoň částečně. Od té doby co jsem psala naposled se toho moc nestalo. Jen jsme oba o rok starší. Na oslavě mých narozenin mi řekl, že s nikým jiným nespím. Nevím jestli jsem mu uvěřila, ale ještě tu noc jsme se spolu milovali, nádherně, dlouho a něžně... Nechci zabíhat moc do detailů, protože ze mě vztek už opadl, ale připadala jsem si ty dny jako v telenovele. Ten komu sem důvěřovala naše malé tajemství poslal dál a ten kdo se nic dovědět neměl se dověděl, že mám poměr se zadaným mužem. Dostala jsem ultimatum. Ale, protože jsem mladá a hloupá, předevčírem jsme spolu zase strávili noc. A zase to bylo božské... A zase to budeme tajit. Nebezpečné? A vzrušující. Snad všechny písně od Kristiny se hodí na můj život a snad všechny si můžu převrátit do svého života. A tak je poslouchám stále do kola. A představuji si spousty věcí. 

A to by pro teď stačilo.

Vaše snad nezamilovaná Lo

dlouho nic...

Je pravda, že jsem se dlouho neozvala, dlouho jsem nepotřebovala nikomu zdělit své podivné myšlenkové pochody. Cítila jsem se dobře, až do dnešního dne.
Odpoledne jsem jela do práce, kde jsem potkala však vy víte koho. Hned jsem se dozvěděla několik drbů. Vzhledem k tomu, že k nám přijeli na praxi nové slečny ze školy pilo se a už se i něco událo. Jedna se prý vyspala s jedním kuchařem a já se obávám aby se ta druhá nevyspala s tím mým šéfem. Já vím, že nemám právo žárlit. Nežárlím. Jen už bych ho nejspíš poslala do ****** kdybych se dozvěděla, že spí ještě s jinýma kromě mě. Po tom co jsem se přes našeho společného kamaráda dozvěděla, že jsem v těch věcech hodně dobrá a jedna z nejlepších v jeho životě, dokonce lepší než jeho snoubenka, moje sebevědomí sice narostlo, ale prostě nemám ráda konkurenci, chci aby jsem byla u nás v práci jediná o které každý sní a hlavně on. Je děsivé co se mi honí v hlavě.
Dnes jsem pocítila lehký absťák mužských pachů a doteků. Ach jo. Možná být single není zas tak super. Myslela jsem si, že to je super, protože si člověk může dělat co chce a kdy chce a s kým chce. Teď si nejsem tak jistá jestli není lepší mít nějakou jistotu. Někoho koho můžete vždycky obejmout. Asi chci být zamilovaná a milována.

Vaše zmatená Lo

Mistake

"Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby."

Ale jak nám vždycky do hlavy vtloukali babičky maminky a dědečkové, chybami se člověk učí. Ale chvíli trvá než si to uvědomí (to jsem si přidala já, protože to u mě zatím nenastalo).

Je snad chybou rozplývat se v jeho náručí v zadýchaném autě při velké průtrži a bouřce všude kolem. Těla se chvějí a kapky potu se podobají kapkám na zadním skle auta. V letní noci se čerti žení a v autě jen dva z mnoha co se milují s prudkými nádechy a výdechy a záchvěvy a potěšením. 

Chybou se to stalo až když bouřka utichla, mi se schoulili do klubíčka, prsty mi něžně pročesával vlasy a na displeji vibrujícího mobilu její jméno, jméno jeho první, která se děsí proč se jí celý den neozval.

Lo

Text této písně je naprosto skvělý. A jednou mu jí zazpívám. Přesněji řečeno, někdy na podzim.

Moje sny

Moje nejoblíbenější páry. Filmové i reálné. Moje sny, moje inspirace, moje touha. Být někdy jako oni.

LO(VE)

Smíšené pocity

Smíšené pocity, to je přesně to co vystihuje můj současný stav. Mé milované přítelkyni co o mě ví vše se nelíbí co dělám. Nelíbí se jí, že spím s mužem co má dítě a co nevidět se bude ženit. I když já už jsem skoro měsíc "single". Na jednu stranu se mi to taky nelíbí. Dnes byl v práci celý den protivný a skoro se na mě neusmál. Je hodně náladový. Dokáže během hodiny vydávání obědů změnit náladu třeba pětkrát. Nejvíce mě baví jeho nadržená nálada. Není se čemu divit, když má eroticky zaměřené pohledy a vtipné sexuální narážky, to vážně stojí za to. Horší je, když hned na to přijde nálada lidově řečeno nasraná. Kdy začne nadávat a křičet na své pomocné kuchaře o sto šest. Pak přijde nálada, kdy by ze vším nejradši sekl a dal výpověď. Nakonec se dostaví stav vysokého flegmatizmu a v tomto duchu to pokračuje až do neurčita. Na druhou stranu jsem lepší milování nikdy nezažila a opouštět někoho do koho se snad doufám a tuším nikdy nezamiluji i přes jeho závazky by bylo smutné a možná trochu hloupé. Nevím co si má hlava myslí. Potřebuji radu, moc rad, celé hejno rad.

Vaše tápající Lo

Ready for kiss.

Peeling celého těla, depilace, červené drápky, nakroucené vlasy a večer může začít. Zvolit tanga nebo kraťáskovou krajku. Zvolit rockerskou minisukni nebo květinové volné šaty. Příprava na rande je vždy důležitá. Někdy mám náladu dát si záležet. Dnes večer nás čeká žhavá tajná schůzka. Proč neoživit stereotyp něčím nevídaným a velmi vzrušujícím. Tak znovu zvolit prádlo černé nebo červené? Nebo snad bílou nevinnost jako lolita. Ne, to snad někdy příště. Dnes bude hra divoká. A podle mých pravidel.

Nezávislá existence

Nikdy nedovolte aby si váš milenec myslel, že jste na něm závislá.

Můj život se stal šíleným kolotočem, kde se furt něco děje a nemám na nic čas. Ještě, že jsou tu takové ty chvíle, kdy člověk nemusí na nic myslet. Jako posledně, kdy jsme to s přáteli v místním disco clubu pěkně rozjeli. Zatancovala sem si jako nikdy. Opila se a následně vystřízlivěla. Když byl večer v plném proudu, samotnou mě překvapil můj návrh směrem k němu. K němu, momentálně mému jedinému. Co takhle na chvíli zmizet. Řekl, že by to bylo nápadné, kdyby si toho ostatní všimli. No dobře. Otočila jsem se s nezájmem a povýšeností. V tom mě vzal silně za ruku a už jsme si to mířili k východu. Venku ani noha, pomalu se začínalo rozednívat. Za budovou v jednom zákoutí se naše vášeň už nezastavila. Mnohdy si říkám co by se stalo kdyby se to dozvěděla jeho nastávající. Nejsem na něm závislá a nechci ho pro sebe. I když vždycky je tu naděje, že se do svatby ještě pohádají a nic z toho nebude.

Vaše Lo

Když jsem začala nedávno psát tenhle blog, bylo to asi půl roku nebo víc co jsem si užívala milostných hrátek. To, že to nebylo s přítelem a že to nikdo nesměl vědět dělalo zajímavé zážitky ještě mnohem pikantnější a zajímavější. Pak mě napadlo zdělit to síti. Sice anonymně, ale prostě někde vyjádřit své myšlenky a třeba vyslechnout rady cizích čili objektivních osob. Teď se to nějak zvrtlo. S přítelem jsem se rozešla. Takže sice milenecký vztah udržuji dál ovšem už to není tak zajímavé když nikoho nepodvádím. Zní to opravdu příšerně. Ne. Nejsem takový strašný cinyk. Jen se nedá přesně slovy vyjádřit co cítím. A teď je tu ta věc. Buď jsem ledová královna, která po rozchodu nepláče se zmrzlinou v posteli u Hříšného tance, nebo jsem šťastný člověk a moje rozchody zatím vždycky tak nějak postupně přijdou. City postupně ochabují a není to nic náhlého, proto mě to nijak extra nerozhází. Je mi fajn. Nemám potřebu okamžitě ničit všechny fotky a vzpomínky na společné zážitky. Jsem šťastná. Jsem ráda, že zítra můžu bez výčitek s klukama do baru na hokej a taky můžu do práce chodit častěji. Jsem člověk co potřebuje svobodu. Jsem žena s mužským mozkem.

Myslím, že jsem nikdy nebyla úplně zamilovaná. Částečně asi jo, ale nikdy ne na plno. Myslím, že to bude také tím že se moc neřídím hláškou "nesni o životě, žij svůj sen", snažím se žít svůj sen, ale ten se pohybuje někde mezi Sexem ve městě, 90210 a Gossip girl. Takže lehce nesplnitelný. A tak sleduji seriály a je to jedna z věcí co mě naplňuje. Moje nálada je dnes značně pod bodem mrazu. Možná to souvisí s takovými těmi dívčími dny co se kvapem blíží. Jo a počasí. Počasí mě opravdu deprimuje. A taky představa, že se nám to s přítelem hroutí. A to doslova. Nevím přesně čím se to stalo, že sem ho přestala mít ráda a nemyslím si, že by to nějak souviselo s mojí bokovkou. Teda alespoň doufám, to by mi teď ještě tak chybělo. Mám pocit, že ani on už mě nemá rád tak jako dřív. Dneska naznačil, že se s ním něco děje, ale nechce se o tom bavit. To vážně zbožňuju. Teď už si jen můžu představovat co by to tak mohlo být. Za deset minut se mi stáhne další díl 90210 tak se alespoň odreaguju. A pak budu číst. A čtení je důležitá věc. Ten kdo hodně čte hodně ví. Svým dětem budu hodně číst.

Není nad to vyjádřit své pocity v hudbě.

Rihanna a její písně jsou mi velmi blízké.

Co se stane v Las Vegas zůstane ve Vegas.

Náš hotel, myslím, že nejen ten náš je jako Las Vegas. Naše živobytí, náš druhý svět.

Alkohol je metla lidstva. Nedoporučujeme podávat ve větších dávkách. Jinak se vám potom nemůže stát že vám ještě opilejší milenec při obyčejné misionářské poloze tak nějak usíná v náručí při vlastním orgazmu. Ráno lehké okno a o to trapnější omluvy. Neříkám, že už nebudu pít. Vyvázla jsem z toho z celé partie nejlépe. A to jen s lehkou bolestí hlavy. Příteli jsem se pro jistotu nezmínila, že jsem se večer odebrala do práce za milovanými kolegy a 3 flaškami finské. Sladký život nezávislých..

Když jsme dostali chuť v pracovní době. To by se i dalo vydržet do večera, jenže večer jsme oba jeli domů za svýma polovičkama. Tak co teď. Trocha dráždivých sms, ale to nějak nestačí. Oba dva jsme měli chvilku času, tak scházelo jen vymyslet, kde se sejdeme osamotě. Jediná možnost, kde nepotkat lidi je buď úplně dole, nebo úplně nahoře. Vzhledem k tomu, že ještě nebylo tak pozdě, možnost ve sklepě byla přijatelnější. Sraz za 5 minut.  Budu tam. A jeď výtahem z druhé strany ať to není nápadné. Chvíle počátečního ostychu, který se ze začátku vždy objevoval. Takový ten pocit, když víte, že děláte něco špatného, ale strašně vás to láká. Úplně na konci sklepa. Snad pračka, nebo co to bylo, kde mě vášnivě odhodil a už  už byla ruka v rukávu. Spontální rychlovka vám hned práci zpříjemní. Vřele doporučuji. Ještě, že nás tenkrát nikdo nenachytal.

Když se v kolektivu po pracovní době dobře povídalo a dobře pilo. Když se začaly lýtka zapalovat. Když máte na pokoji kolegyni a tím pádem toto místo pro hrátky nepřichází v úvahu. Pak je třeba mít záložní plán, nebo vymyslet něco šíleného. Jsou 2 hodiny ráno takže se po hotelovém zařízení nepohybuje ani noha. Příjemná místnost s křesílky a kulečníkem ideální na noční pokec a vystřízlivění. Pokud vás nevyruší recepční co prochází a kontroluje hotel. Naštěstí jsme z toho vybruslili velmi elegantně a snad jsme setřásli podezření. Snad dvě hodiny nepřetržitého hovoru, smíchu, vyprávění. I když už únava stoupá do hlavy, příjemná společnost vám drží víčka otevřená. Pomalé a bojácné sbližování. První polibky. Vášnivé objetí. Chvíle naprostého zatmění mysli. Když mě přehodil na kulečníkový stůl už mi bylo všechno jedno. Tenkrát to bylo poprvé. Ne pro mě, ne pro něj. Pro nás. A když mi ráno blikla sms ve stylu byla jsi úžasná, překvapila si mě. Srdce poskočí radostí či pocitem vítězství? Sebevědomí na vrcholu a možná někde v rohu trocha výčitek. Já nezadaná ale on bude mít přece dítě.

Úvod

Známe se už asi tři nebo čtyři roky. On začínal jako mladý nezkušený kuchař, já jako tichá nezkušená brigádnice. Jedno pracoviště, kolektiv lidí, kteří se pořád mění, ale my zůstávali. Jako kolegové, kamarádi, přátelé a nakonec milenci. On o pět let starší, ale i tak velmi mladý. Během těch let co se známe to bylo mnoho pozvání do baru či na diskotéku a také mnoho přijatých. Vždy s více lidmi. Loni se z něj stal snoubenec a otec. Já už mám za poslední dva roky třetího přítele a to už delší dobu. Mezi námi to začalo před více jak půl roku, kdy jsme se pod lehkým vlivem alkoholu spolu vyspali. Párkrát si to zopakovali. Nyní je z něj šéfkuchař a já brigádnice co už se vyrovná běžným vyučeným číšníkům. A taky je to můj milenec. Scházíme se v práci. Je to s ním jiné než s mým přítelem. Je to krásné. Není to jen sex. Je to milování po kterém se k sobě přitiskneme a spíme až do rána. Probouzíme se něžnými polibky a s úsměvem na tváři. Když se poté potkáme u výdejního okýnka jen se usměje tím jeho sexy úsměvem mrkne a řekne obyčejné "čau". Pozdrav s žádným zabarvením ani náznakem, že by mezi námi mohlo něco být. Jsme dobří herci. Alespoň jsme bývali. Myslím, že nikdo nic netuší. Nikdo by to do nás neřekl, i když on měl pověst velkého děvkaře. Znáte to. Na hotelech to tak chodí. Každé léto nové mladé praktikantky a s trochou nadsázky se dá říct "každý s každým". Všechny románky se většinou provalí. Věřím, že ten náš se nikdo nedoví. Ví to jen máma a částečně můj brácha což je ten nejúžasnější člověk na světě, kterému se můžu svěřit se vším. On je kromě táty jediný muž, kterého kdy budu milovat se vším všudy. On mě nezradí. On mi vždy pomůže. Poslední dobou se v našem vztahu něco změnilo. On se změnil, nebo snad já? Nechceme opustit naše partnery, to nejde. Ale můžeme snad o tom snít?