Co se stane v Las Vegas zůstane ve Vegas.

Náš hotel, myslím, že nejen ten náš je jako Las Vegas. Naše živobytí, náš druhý svět.

Alkohol je metla lidstva. Nedoporučujeme podávat ve větších dávkách. Jinak se vám potom nemůže stát že vám ještě opilejší milenec při obyčejné misionářské poloze tak nějak usíná v náručí při vlastním orgazmu. Ráno lehké okno a o to trapnější omluvy. Neříkám, že už nebudu pít. Vyvázla jsem z toho z celé partie nejlépe. A to jen s lehkou bolestí hlavy. Příteli jsem se pro jistotu nezmínila, že jsem se večer odebrala do práce za milovanými kolegy a 3 flaškami finské. Sladký život nezávislých..

Když jsme dostali chuť v pracovní době. To by se i dalo vydržet do večera, jenže večer jsme oba jeli domů za svýma polovičkama. Tak co teď. Trocha dráždivých sms, ale to nějak nestačí. Oba dva jsme měli chvilku času, tak scházelo jen vymyslet, kde se sejdeme osamotě. Jediná možnost, kde nepotkat lidi je buď úplně dole, nebo úplně nahoře. Vzhledem k tomu, že ještě nebylo tak pozdě, možnost ve sklepě byla přijatelnější. Sraz za 5 minut.  Budu tam. A jeď výtahem z druhé strany ať to není nápadné. Chvíle počátečního ostychu, který se ze začátku vždy objevoval. Takový ten pocit, když víte, že děláte něco špatného, ale strašně vás to láká. Úplně na konci sklepa. Snad pračka, nebo co to bylo, kde mě vášnivě odhodil a už  už byla ruka v rukávu. Spontální rychlovka vám hned práci zpříjemní. Vřele doporučuji. Ještě, že nás tenkrát nikdo nenachytal.

Když se v kolektivu po pracovní době dobře povídalo a dobře pilo. Když se začaly lýtka zapalovat. Když máte na pokoji kolegyni a tím pádem toto místo pro hrátky nepřichází v úvahu. Pak je třeba mít záložní plán, nebo vymyslet něco šíleného. Jsou 2 hodiny ráno takže se po hotelovém zařízení nepohybuje ani noha. Příjemná místnost s křesílky a kulečníkem ideální na noční pokec a vystřízlivění. Pokud vás nevyruší recepční co prochází a kontroluje hotel. Naštěstí jsme z toho vybruslili velmi elegantně a snad jsme setřásli podezření. Snad dvě hodiny nepřetržitého hovoru, smíchu, vyprávění. I když už únava stoupá do hlavy, příjemná společnost vám drží víčka otevřená. Pomalé a bojácné sbližování. První polibky. Vášnivé objetí. Chvíle naprostého zatmění mysli. Když mě přehodil na kulečníkový stůl už mi bylo všechno jedno. Tenkrát to bylo poprvé. Ne pro mě, ne pro něj. Pro nás. A když mi ráno blikla sms ve stylu byla jsi úžasná, překvapila si mě. Srdce poskočí radostí či pocitem vítězství? Sebevědomí na vrcholu a možná někde v rohu trocha výčitek. Já nezadaná ale on bude mít přece dítě.

Úvod

Známe se už asi tři nebo čtyři roky. On začínal jako mladý nezkušený kuchař, já jako tichá nezkušená brigádnice. Jedno pracoviště, kolektiv lidí, kteří se pořád mění, ale my zůstávali. Jako kolegové, kamarádi, přátelé a nakonec milenci. On o pět let starší, ale i tak velmi mladý. Během těch let co se známe to bylo mnoho pozvání do baru či na diskotéku a také mnoho přijatých. Vždy s více lidmi. Loni se z něj stal snoubenec a otec. Já už mám za poslední dva roky třetího přítele a to už delší dobu. Mezi námi to začalo před více jak půl roku, kdy jsme se pod lehkým vlivem alkoholu spolu vyspali. Párkrát si to zopakovali. Nyní je z něj šéfkuchař a já brigádnice co už se vyrovná běžným vyučeným číšníkům. A taky je to můj milenec. Scházíme se v práci. Je to s ním jiné než s mým přítelem. Je to krásné. Není to jen sex. Je to milování po kterém se k sobě přitiskneme a spíme až do rána. Probouzíme se něžnými polibky a s úsměvem na tváři. Když se poté potkáme u výdejního okýnka jen se usměje tím jeho sexy úsměvem mrkne a řekne obyčejné "čau". Pozdrav s žádným zabarvením ani náznakem, že by mezi námi mohlo něco být. Jsme dobří herci. Alespoň jsme bývali. Myslím, že nikdo nic netuší. Nikdo by to do nás neřekl, i když on měl pověst velkého děvkaře. Znáte to. Na hotelech to tak chodí. Každé léto nové mladé praktikantky a s trochou nadsázky se dá říct "každý s každým". Všechny románky se většinou provalí. Věřím, že ten náš se nikdo nedoví. Ví to jen máma a částečně můj brácha což je ten nejúžasnější člověk na světě, kterému se můžu svěřit se vším. On je kromě táty jediný muž, kterého kdy budu milovat se vším všudy. On mě nezradí. On mi vždy pomůže. Poslední dobou se v našem vztahu něco změnilo. On se změnil, nebo snad já? Nechceme opustit naše partnery, to nejde. Ale můžeme snad o tom snít?