úterý 31. ledna 2012

Váhavá

                Kdo nikdy v životě nestál před nějakým rozhodnutím? Takový člověk určitě není. Začíná to už v plenkách kdy k vám na návštěvu přijede babička s dědou a vy se jako sotva chodící "špunt" rozhodujete ke komu se dřív rozběhnout. Některé podobné situace se samozřejmě vyskytují i v pozdější době. Jako tomu je teď v mém životě. Nějak se na mě lepí moji "ex". Nejhorší je, že jim neumím říct ne.
                Jeden je dokonalý gentleman, ten druhý zas typický "stylař" dnešní doby. Na každém je něco sexy a něco zase ne. Jeden o druhém samozřejmě neví. Nemyslete si nejsem zas až taková "hambářka" abych s nimi souložila, to ne. Jen si užívám společnosti a pozornosti jak jednoho, tak druhého. Pro objasnění bych je nazvala pan X a pan Y. Protože, jsou to veličiny se kterými se setkáváme dnes a denně, tedy především studenti ve školních lavicích. A protože čas mě tlačí tak vám o těchto dvou prvcích více povím jindy.

Vaše váhavá Lo

PS: Uvítám každou radu, jak se mezi něčím rozhodnout.

čtvrtek 19. ledna 2012

LIKE CRAZY

Na doporučení jedné staré známé jsem shlédla tento film a nemůžu litovat. Je to ztělesnění všeho co chci zažít. Je to opravdové a reálné. Zbožňuji kouzlo nezávislých snímků. Jsou jako skutečný život a s umělou výrobou americké produkce se nedají srovnávat. Toto je pro mne synonymum ke slovu romantický film. Like crazy také získal ocenění na Sundance 2011. A rozhodně si to zasloužil. Je to zobrazení lásky v pravém slova smyslu, pohlcující, zničující a nádherné.

I want you
I need you
I love you
I miss you....


Existuje život bez lásky? Myslíte, že je někdo kdo ve stáří umřel a nepoznal opravdovou lásku? Vždy mi každý říká, že to přijde, že ji jednou poznám. Ale opravdu na každého jednou dojde? Čím je to dáno, kdo to určuje. Je to něco jako, že se každý (za normální okolností) naučí chodit, stejně tak se naučí milovat. Podle mě jen někteří mají to štěstí zažít bláznivou lásku. Proč bych to měla být právě já? Možná, protože si to opravdu přeji. Chci milovat k zbláznění. Chci na sebe vzít i ty následky. Možná právě proto to nezažiji. Kde je ta hranice? Myslím tím, moje kamarádky říkají, že když něco moc chceš tak se to nestane, že na to nesmím myslet a přijde to samo. Jiní říkají, to co doopravdy chcete se vám také jednou splní. Říká to i tajemství (mimo jiné zajímavý film). Tajemství říká soustřeďte se na to co chcete a vyšlete vesmíru signál. On vám to splní. Teď si vážně připadám trochu jako blázen. Jsem se fázi hledání pravdy. Možná ji najdu, možná taky ne. Každý by měl najít pravdu, především uvnitř sebe. Protože základ pro celou existenci, komunikaci a seberealizaci je právě v poznání našeho vlastního já.

LO

pondělí 9. ledna 2012

Těžkosti srdce a rozumu

Můj bývalý, o kterém jste se mohli dočíst v prvních článcích si našel novou přítelkyni, nevypadá to na nějakou chvilkovou nemoc. Je krásná a milá a já to nějak nemůžu přenést přes srdce. Říká jí ženuško a mě to rve uši. Nechci ho, ale chci aby on chtěl mě.

Možná ho chci, ale asi ho nemiluji. Myslím, že když člověk miluje tak chce aby ten druhý byl šťastný i za cenu toho , že to bude s někým jiným. Já nechci, aby byl šťastný, sobecky chci aby miloval navždy jenom mě. Štve mě, že on si někoho našel a já nemůžu mít normální láskyplný vztah. Jenom občasné milenecké hrátky s mužem, kterého nejspíš miluji, protože mi stačí i těch pár chvil.A navíc chci aby byl šťastný se svým dítětem a svojí ženou. Kdyby všechno nebylo tak těžké, bylo by všechno lehčí. Možná bych toho měla nechat a soustředit se na budoucnost. Na velké změny, které mě čekají. A samozřejmě u toho všechno nechat vrátka do mého (ne)očekávajícího srdce otevřené. Však jednou přijde ten princ, který mi dá všechno jak v posteli tak i po citové stránce.

úterý 3. ledna 2012

Bouřlivé noci

Když jsem s ním jsou to noci plné vášně, když jsem sama plné přemýšlení o něm.

Ano, samozřejmě jsem od dob posledního článku měla nějaké ty románky, ale jediný kdo mi vydržel je můj kamarád=děvka z minulého článku. Asi ho miluji už je to déle jak rok a půl co s ním s přestávkami trávím noci. Teď už ho asi vážně miluji, i když je ženatý, má nádherné dítě a skvělou ženu. I když mě podvedl s jinou, ještě jinou než je jeho žena. Tomu říkám sakra podvádění. Dvojnásobné podvádění. Zvrhlé a odporné. I přes to chci být stále s ním a nedokážu si představit že flirtuje s nějakou jinou. (Krom jeho ženy s tou si může dělat co jen chce.) Strávili jsme společně svátky a bylo to úžasné, mám pocit, že i on mě miluje. Určitě jsem naivní, ale teď spí jenom se mnou a vždycky říká, že jsem jeho nejlepší, že lepší nepoznal. Jsme pro sebe stvořeni. Doufám, že nejen v sexu. Sex s ním je pohádka.

Představy, naděje a fantazírování, to je to čím se teď má mysl zabírá. Namísto učení se na přijmačky na vysokou a plánování stěhování na druhý konec republiky. Stěhování? Ještě nedávno byla ta představa úžasná a vzrušující. Teď si nedokážu připustit, že bych ho dokázala opustit, ani si to nechci představovat. Jeden z mých snů začíná na mé rozlučce s přáteli, kdy to nevydrží a pod lehkým vlivem alkoholu mi přede všemi vyzná lásku a řekne ať nikam nejezdím, že se rozvede a bude se mnou. Druhý sen vypadá podobně jen s tím že se nerozvede, ale odstěhuje se se mnou do velkého města, kde budeme žít šťastně až do smrti. A pak je tu teorie tři, která říká, že všechno je tak jak má být a že se oženil z nějakého důvodu a že nejsme spolu protože bůh nechce abych se trápila, protože by pak s největší pravděpodobností podváděl mě.

Proto jsem se pro tuto chvíli rozhodla, že ho nemiluji, že je mi s ním jen dobře a tak si to namlouvám, ale proč proboha na něj tolik myslím. Jsem rozechvěná radostí, když mi od něj přijde sms. Jsem blázen. To se spraví, jsem přizpůsobivá a zase se od něj odpoutám a zapomenu, doufám....

Omlouvám se za gramatické chyby, ale píšu jedním dechem v zápalu vášně...

Vaše LO