Hihi

"To, že nemám na facebooku u každé fotky sto "lajků" neznamená, že nejsem krásná, nebo že nemám dost přátel. Znamená to, že mám přátelé, kteří jsou natolik inteligentní, aby mi to řekli na rovinu a ne prostřednictvím blbého modrého tlačítka."

Lo

Nejsem

Nejsem malá prsatá blondýna, ani dlouhovlasá snědá černovláska, ani exoticky vyhlížející sexbomba. Copak nikdy nebudu moct mít hezkého, vysokého, chytrého přítele? Proč?

Ze dne na den

Dnes ráno se mi vstávalo hned o něco lépe. Venku krásně svítí slunce a já mám pocit, že je léto. Alespoň do té chvíle, kdy vystrčím nos ze dveří. Pak z toho obláčku rychle spadnu na zem a uvědomím si, že na šortky a krátký top to opravdu ještě není.

Mám teď zase strašně zvláštní období. Vypadá to, že bych mohla mít muže svých snů, ale nic se nějak nevyvíjí správným směrem. Všechno je tak zvláštní. Musím se soustředit především na studium, ale nějak mi ty hodnoty unikají. Nedokážu si srovnat priority. Pro co žít? Co by mělo být tím top. Logická odpověď je studium, ale život sám je přece to co většinou popírá logiku.

Lo

Nic není růžové

Že už to tu bylo? Ano, to je dost pravděpodobné. Pravda je totiž věc, která se může vykládat stále do kola a pořád má význam. Poslouchám Pink a říkám si jak je ten život krásný a přitom nespravedlivý.

Jediné s čím na mě bůh opravdu hodně myslel jsou moji rodiče. Mám ty nejlepší rodiče na světě. Neříkám to jen tak. Opravdu je to pravda. Nejsou sice spolu, ale o to víc je miluju. Měla jsem ve svém životě ještě jednoho báječného člověka, kterého jsem moc milovala. Bohužel takový je život a můj třetí rodič mě musel opustit. Strašně mi chybí. Je mi líto, že se mnou nemůže být u důležitých rozhodnutí a nemůže mi říct, že dělám kraviny. Nevidí jak se mám. Nemůžu ji obejmout. Bez ní si připadám špatná. Dělala ze mě lepšího člověka. Díky ní jsem hodně věcí pochopila, ale ještě je hodně věcí, kterým nerozumím. Ještě mě neměla opustit. Ještě neměla odejít. Nikdo mi ji nemůže nahradit. Už je to dlouho, ale tohle nikdy nepřebolí, jen to trochu ustoupí.

Nikdy na tebe nezapomenu. Na vás oba. Moji milovaní prarodiče. RIP. Lo

Znovu a zase

Lo, Lola, Loli, Lori, Rito.....zase v tom plaveš.

Už je to doba co jsem se neozvala. Zase jsem neměla potřebu. Život plynul pomalu, ale jistě, bez větších převratů, až do teď.

S panem angličanem nám vznikl takový telefonický vztah. Od vánoc jsme se neviděli, za to mi průměrně jednou týdně zatelefonuje. Občas si napíšeme. Ještě furt si myslím, že by mohl být ten pravý, jen není ten pravý čas. Mezi tím se tu však stvořil nový románek, který mě pěkně vytáčí. (Odtud ta potřeba zase psát.) Krásný. Krásný a krásný. To je to první co mě na něm zaujalo. Tak krásný, že by mě v životě nenapadlo, že by mohl chtít mě. MĚ?

Pan krásný, ovšem není jen krásný. Má styl, je chytrý, sportovec...je dokonalý? Nikdo není dokonalý, ale on k tomu nemá daleko. Už skoro měsíc jsme v začátcích a to mě vytáčí. Chci s ním být každý den, psát si s ním pořád atd. Znáte to. Jenže pán má furt něco na práci a na psaní zrovna není. Vše se sune hlemýždím tempem a mě to nějak nebaví. Štve. Je mi smutno. Chybí mi. Co s tím?

Nechci vypadat jako nedočkavá hysterka. Nechci mu psát první, ale nemůžu to vydržet. Abych zabránila mým bláznivým nápadům musím zaměstnat prsty. Píšu, píšu, píšu...SAKRA!

Nový začátek

         S příchodem nového roku jsem objevila nový strach. Je to strach z opilých lidí, petard, ohňostroje a rvaček. To všechno jsem stihla zažít o půlnoci na veřejném místě, kde se všichni rozhodli vyděsit mě k smrti. Už nikdy více. Příště se na ohňostroj budu dívat pěkně z okna z obýváku. Třeba vám to přijde hloupé, ale dokážete si představit jak takové legrácky můžou být nebezpečné? Myslím, že hodně lidí na to zapomíná. Dost moralizování.
       
         Největší šok jsem ovšem měla z toho, že jsem narazila na muže, který chápe ženy. Určitě ne úplně, ale dost na to, aby mě tím velmi překvapil. Oni snad vážně existujou? Většina chlapů nic neřeší. Mají problém, když my citlivé polovičky něco řešit chceme. Alespoň jsem z toho doposud měla takový pocit. Přece jen jsem ještě mladá a tak poznávám stále něco nového a je to snad stále lepší a lepší. Že by ten život ve čtyřiceti opravdu stál za to? Na to si časem odpovíme všechny. Začínám se těšit. (Neberte to moc vážně. Forever young.)

LO