neděle 31. března 2013

Hihi

"To, že nemám na facebooku u každé fotky sto "lajků" neznamená, že nejsem krásná, nebo že nemám dost přátel. Znamená to, že mám přátelé, kteří jsou natolik inteligentní, aby mi to řekli na rovinu a ne prostřednictvím blbého modrého tlačítka."

Lo

pátek 22. března 2013

Nejsem

Nejsem malá prsatá blondýna, ani dlouhovlasá snědá černovláska, ani exoticky vyhlížející sexbomba. Copak nikdy nebudu moct mít hezkého, vysokého, chytrého přítele? Proč?

neděle 17. března 2013

Ze dne na den

Dnes ráno se mi vstávalo hned o něco lépe. Venku krásně svítí slunce a já mám pocit, že je léto. Alespoň do té chvíle, kdy vystrčím nos ze dveří. Pak z toho obláčku rychle spadnu na zem a uvědomím si, že na šortky a krátký top to opravdu ještě není.

Mám teď zase strašně zvláštní období. Vypadá to, že bych mohla mít muže svých snů, ale nic se nějak nevyvíjí správným směrem. Všechno je tak zvláštní. Musím se soustředit především na studium, ale nějak mi ty hodnoty unikají. Nedokážu si srovnat priority. Pro co žít? Co by mělo být tím top. Logická odpověď je studium, ale život sám je přece to co většinou popírá logiku.

Lo

sobota 16. března 2013

Nic není růžové

Že už to tu bylo? Ano, to je dost pravděpodobné. Pravda je totiž věc, která se může vykládat stále do kola a pořád má význam. Poslouchám Pink a říkám si jak je ten život krásný a přitom nespravedlivý.

Jediné s čím na mě bůh opravdu hodně myslel jsou moji rodiče. Mám ty nejlepší rodiče na světě. Neříkám to jen tak. Opravdu je to pravda. Nejsou sice spolu, ale o to víc je miluju. Měla jsem ve svém životě ještě jednoho báječného člověka, kterého jsem moc milovala. Bohužel takový je život a můj třetí rodič mě musel opustit. Strašně mi chybí. Je mi líto, že se mnou nemůže být u důležitých rozhodnutí a nemůže mi říct, že dělám kraviny. Nevidí jak se mám. Nemůžu ji obejmout. Bez ní si připadám špatná. Dělala ze mě lepšího člověka. Díky ní jsem hodně věcí pochopila, ale ještě je hodně věcí, kterým nerozumím. Ještě mě neměla opustit. Ještě neměla odejít. Nikdo mi ji nemůže nahradit. Už je to dlouho, ale tohle nikdy nepřebolí, jen to trochu ustoupí.

Nikdy na tebe nezapomenu. Na vás oba. Moji milovaní prarodiče. RIP. Lo

středa 13. března 2013

Znovu a zase

Lo, Lola, Loli, Lori, Rito.....zase v tom plaveš.

Už je to doba co jsem se neozvala. Zase jsem neměla potřebu. Život plynul pomalu, ale jistě, bez větších převratů, až do teď.

S panem angličanem nám vznikl takový telefonický vztah. Od vánoc jsme se neviděli, za to mi průměrně jednou týdně zatelefonuje. Občas si napíšeme. Ještě furt si myslím, že by mohl být ten pravý, jen není ten pravý čas. Mezi tím se tu však stvořil nový románek, který mě pěkně vytáčí. (Odtud ta potřeba zase psát.) Krásný. Krásný a krásný. To je to první co mě na něm zaujalo. Tak krásný, že by mě v životě nenapadlo, že by mohl chtít mě. MĚ?

Pan krásný, ovšem není jen krásný. Má styl, je chytrý, sportovec...je dokonalý? Nikdo není dokonalý, ale on k tomu nemá daleko. Už skoro měsíc jsme v začátcích a to mě vytáčí. Chci s ním být každý den, psát si s ním pořád atd. Znáte to. Jenže pán má furt něco na práci a na psaní zrovna není. Vše se sune hlemýždím tempem a mě to nějak nebaví. Štve. Je mi smutno. Chybí mi. Co s tím?

Nechci vypadat jako nedočkavá hysterka. Nechci mu psát první, ale nemůžu to vydržet. Abych zabránila mým bláznivým nápadům musím zaměstnat prsty. Píšu, píšu, píšu...SAKRA!

úterý 1. ledna 2013

Nový začátek

         S příchodem nového roku jsem objevila nový strach. Je to strach z opilých lidí, petard, ohňostroje a rvaček. To všechno jsem stihla zažít o půlnoci na veřejném místě, kde se všichni rozhodli vyděsit mě k smrti. Už nikdy více. Příště se na ohňostroj budu dívat pěkně z okna z obýváku. Třeba vám to přijde hloupé, ale dokážete si představit jak takové legrácky můžou být nebezpečné? Myslím, že hodně lidí na to zapomíná. Dost moralizování.
       
         Největší šok jsem ovšem měla z toho, že jsem narazila na muže, který chápe ženy. Určitě ne úplně, ale dost na to, aby mě tím velmi překvapil. Oni snad vážně existujou? Většina chlapů nic neřeší. Mají problém, když my citlivé polovičky něco řešit chceme. Alespoň jsem z toho doposud měla takový pocit. Přece jen jsem ještě mladá a tak poznávám stále něco nového a je to snad stále lepší a lepší. Že by ten život ve čtyřiceti opravdu stál za to? Na to si časem odpovíme všechny. Začínám se těšit. (Neberte to moc vážně. Forever young.)

LO

       

neděle 30. prosince 2012

Když si člověk jen na chvíli pomyslí, že by to mohl být on...

       Moje rande s panem angličanem dopadlo nad očekávání. Strávila jsem s ním krásnou romantickou noc v místním baru s bandou přátel. Všichni si mysleli, že už k sobě dávno patříme. Ráda bych sem napsala všechny podrobnosti, ale byla jsem poblouzněná jak jeho vůní a polibky tak velkou dávkou alkoholu. Naštěstí nejsem ten typ co má úplné okno a tak vím, že to bylo úžasné a že jsem nic takového už dlouho nezažila. Mohl by být ten pravý?
       A pak přišla realita v jeho odjezdu do Anglie. Rozešli jsme se u mých dveří s klasickým několika fázovým loučením o půl šesté ráno. Od té doby na něj celou  dobu myslím a nemůžu se na nic soustředit. Ozval se, když dojel do Prahy a dneska, když dojel domů. Napsal, že mi ještě zavolá nebo napíše. Stejně se nemůžu zbavit pocitu, že nebude chtít bojovat. Bojím se, že mi řekne, že přes tu dálku to nemá cenu a nemůže fungovat. Bojím se začít rozhovor na to téma, co my dva?
        Já jsem bláznivý člověk, snílek, málo kdy realista a věřím, že i takový vztah by mohl mít budoucnost. V lednu za ním můžu přijet, mám volno i našetřené peníze. Pak může přijet on. Celé léto můžu klidně strávit s ním v Anglii. To přece může fungovat ne? A nebo nemůže?

        Myslím, že on je muž do kterého bych se mohla zamilovat.

Vaše poblázněná Lo

PS: Děkuju Sase za super radu, budu nad tím uvažovat, pokud to s ním nevyjde, tak jdu asi do toho.

čtvrtek 27. prosince 2012

Jak na to?

Miluju luxus, ale nemůžu si ho dovolit. Co s tím?

Anglická královna

            Teď asi popřu pár věcí co jsem sama napsala, ale to už tak někdy chodí, když člověk různě mění nálady a pokaždé se na stejnou situaci podívá z různých úhlů. Je to chvilkama až fascinující, ztěžujeme si jak máme hrozný život, jak je milion věcí špatně, ale pak se na to můžeme podívat i jinak. Máme co jíst, jsme zdraví, jsme v teple, máme se krásně. Lidi by si měli víc vážit svého života. Radovat se z maličkostí a nechtít moc. Protože ačkoliv je to paradoxní, kdo nic nechce, má všechno.
            Nedávno jsem si začala psát s jedním mladým mužem. Nešlo o žádnou seznamku, kdysi jsme se potkávali, měli jsme pár společných přátel, ale nikdy jsme spolu nemluvili. Potom mi z ať už jakéhokoliv důvodu olikeoval pár fotek na facebooku a tak mi to nedalo a napsala jsem mu. Žije v Anglii a zdá se být celkem milý. Ano, musela sem udělat první krok. V brzké době se máme sejít. Jsem zvědavá jak to dopadne. V Anglii jsem ještě nikdy nebyla. ? . Už dlouho plánuji navštívit Londýn. Mít tam někoho u koho bych mohla přespat by se velmi hodilo. Co si budeme povídat. Štěstí přeje mrchám.

Keep calm bitches, Lo

středa 26. prosince 2012

Svátky.

     Letos byl na mě Ježíšek opravdu moc hodný. Těžko říct jestli jsem si to zasloužila, každopádně mám hroznou radost hlavně ze skipasu a dálniční známky. Ano, preferuju praktické dárky, taky jsem dostala kávovar na kapsle, což znamená, že piju kávu dál. (I když jsem chtěla přestat). Pokud máte něco co jste dostali a čím by jste se chtěli pochlubit, sem s tím. Já jsem totiž žárlivá a závistivá, vlastně jsem znepokojena, když nemám co závidět. Do toho.
     Jinak byly letošní vánoce docela divné a snad se mi to ani nechce rozebírat, ještě že je to za náma, ještě Silvestr a zase se můžeme těšit na příští rok. Odtrpím zkoušky, Valentýna, Velikonoce a život jde dál.
      Konec světa se nekonal a tak se skoro všem ulevilo. Ti, kdo si ho přáli mají smůlu. Vím i o takových exotech co 21.12.2012 čekali až do půlnoci než šli spát, aby se opravdu ujistili, že se nic nestane. Co to sakra je? Kam ten náš svět spěje?
      Volba prezidenta se neodkladně blíží a já jsem opravdu zvědavá. Obávám se, že jako už je to u nás v republice zvykem zdravý rozum zase nevyhraje. Velká většina lidí co by volili správně na volby i na celou naší politiku kašlou a pak to tak dopadá. I když těžko říct, co je vlastně správně. Necháme se překvapit.

Vaše chorobomyslná Lo.