Když si člověk jen na chvíli pomyslí, že by to mohl být on...

       Moje rande s panem angličanem dopadlo nad očekávání. Strávila jsem s ním krásnou romantickou noc v místním baru s bandou přátel. Všichni si mysleli, že už k sobě dávno patříme. Ráda bych sem napsala všechny podrobnosti, ale byla jsem poblouzněná jak jeho vůní a polibky tak velkou dávkou alkoholu. Naštěstí nejsem ten typ co má úplné okno a tak vím, že to bylo úžasné a že jsem nic takového už dlouho nezažila. Mohl by být ten pravý?
       A pak přišla realita v jeho odjezdu do Anglie. Rozešli jsme se u mých dveří s klasickým několika fázovým loučením o půl šesté ráno. Od té doby na něj celou  dobu myslím a nemůžu se na nic soustředit. Ozval se, když dojel do Prahy a dneska, když dojel domů. Napsal, že mi ještě zavolá nebo napíše. Stejně se nemůžu zbavit pocitu, že nebude chtít bojovat. Bojím se, že mi řekne, že přes tu dálku to nemá cenu a nemůže fungovat. Bojím se začít rozhovor na to téma, co my dva?
        Já jsem bláznivý člověk, snílek, málo kdy realista a věřím, že i takový vztah by mohl mít budoucnost. V lednu za ním můžu přijet, mám volno i našetřené peníze. Pak může přijet on. Celé léto můžu klidně strávit s ním v Anglii. To přece může fungovat ne? A nebo nemůže?

        Myslím, že on je muž do kterého bych se mohla zamilovat.

Vaše poblázněná Lo

PS: Děkuju Sase za super radu, budu nad tím uvažovat, pokud to s ním nevyjde, tak jdu asi do toho.

Jak na to?

Miluju luxus, ale nemůžu si ho dovolit. Co s tím?

Anglická královna

            Teď asi popřu pár věcí co jsem sama napsala, ale to už tak někdy chodí, když člověk různě mění nálady a pokaždé se na stejnou situaci podívá z různých úhlů. Je to chvilkama až fascinující, ztěžujeme si jak máme hrozný život, jak je milion věcí špatně, ale pak se na to můžeme podívat i jinak. Máme co jíst, jsme zdraví, jsme v teple, máme se krásně. Lidi by si měli víc vážit svého života. Radovat se z maličkostí a nechtít moc. Protože ačkoliv je to paradoxní, kdo nic nechce, má všechno.
            Nedávno jsem si začala psát s jedním mladým mužem. Nešlo o žádnou seznamku, kdysi jsme se potkávali, měli jsme pár společných přátel, ale nikdy jsme spolu nemluvili. Potom mi z ať už jakéhokoliv důvodu olikeoval pár fotek na facebooku a tak mi to nedalo a napsala jsem mu. Žije v Anglii a zdá se být celkem milý. Ano, musela sem udělat první krok. V brzké době se máme sejít. Jsem zvědavá jak to dopadne. V Anglii jsem ještě nikdy nebyla. ? . Už dlouho plánuji navštívit Londýn. Mít tam někoho u koho bych mohla přespat by se velmi hodilo. Co si budeme povídat. Štěstí přeje mrchám.

Keep calm bitches, Lo

Svátky.

     Letos byl na mě Ježíšek opravdu moc hodný. Těžko říct jestli jsem si to zasloužila, každopádně mám hroznou radost hlavně ze skipasu a dálniční známky. Ano, preferuju praktické dárky, taky jsem dostala kávovar na kapsle, což znamená, že piju kávu dál. (I když jsem chtěla přestat). Pokud máte něco co jste dostali a čím by jste se chtěli pochlubit, sem s tím. Já jsem totiž žárlivá a závistivá, vlastně jsem znepokojena, když nemám co závidět. Do toho.
     Jinak byly letošní vánoce docela divné a snad se mi to ani nechce rozebírat, ještě že je to za náma, ještě Silvestr a zase se můžeme těšit na příští rok. Odtrpím zkoušky, Valentýna, Velikonoce a život jde dál.
      Konec světa se nekonal a tak se skoro všem ulevilo. Ti, kdo si ho přáli mají smůlu. Vím i o takových exotech co 21.12.2012 čekali až do půlnoci než šli spát, aby se opravdu ujistili, že se nic nestane. Co to sakra je? Kam ten náš svět spěje?
      Volba prezidenta se neodkladně blíží a já jsem opravdu zvědavá. Obávám se, že jako už je to u nás v republice zvykem zdravý rozum zase nevyhraje. Velká většina lidí co by volili správně na volby i na celou naší politiku kašlou a pak to tak dopadá. I když těžko říct, co je vlastně správně. Necháme se překvapit.

Vaše chorobomyslná Lo.

Čas běží...

          Čas se posunul o kus dál a já už vůbec nejsem tam, kde jsem byla 25. 5. 2012, nebo tak nějak, kdy jsem napsala poslední článek, proč jsem nepokračovala? Neměla jsem důvod, užívala jsem si jiných radostí života než se anonymně vypovídat do sociálních sítí. Bohužel nastal čas, kdy znovu nalézám útěchu v psaní těchto řádků. Můj milý pan X už dávno není můj a už dávno se nevídáme, změnil práci, já taky, čeká druhé dítě a ani se mi o tom neobtěžoval zmínit při našem posledním telefonátu. (Ano, občas mi zavolá, nechápu proč, ale jsem ráda.) Žádného nového muže ve svém životě nemám, už pěkně dlouhou dobu, a začíná mi to lézt na mozek. Možná i proto jsem změnila název blogu z Milostné reality na Paradoxy běžného života. Bohužel žádný milostný život teď nevedu, snad se to brzy obrátí k lepšímu a podělím se tu i o nějaké větší pikantnosti než jak jsem na Štědrý den jedla kapra.
          Myslím, že už bych opravdu potřebovala někoho hodného, milujícího, ale prostě ještě nenadešel můj čas, tak se s tím budu muset smířit. Je třeba soustředit se na něco jiného.
          Na školu, na kariéru, na cokoliv, jen ne na muže. Ani nevíte (teda asi víte) jak je těžké se odpoutat od představy, že budu navěky sama. A to pozor. Nejsem žádná ufňukaná, poďobaná puberťačka. Už dávno ne. Nejsem namyšlená, ale myslím si, že jsem celkem chytrá, inteligentní a taky celkem hezká. Tak, proč se nemůže najít chytrý, hezký, vysoký, a nezadaný chlap? Možná jich je opravdu málo a prostě se nedostane na všechny.
          Před týdnem jsem měla sen, že jsem byla strašně zamilovaná, chodila jsem s klukem, který byl o pár centimetrů menší než já a byl slepý. Strašně se mi ten sen vryl do paměti, byl to nádherný pocit. V pátek jsme s kamarádkami vyrazily ven a k našemu stolu přišel celkem sympatický muž a začal na mě mluvit. Málem se mi zastavilo srdce při jeho prvních slovech. "Jsem slepec a ztratil jsem pejska, pomůžeš mi ho najít?". Samozřejmě si dělal legraci, prý šlo o nějakou sázku, ale chvilku jsme si povídali a přišel mi celkem milý. Napadlo mě, že je to osud. Potom prostě bez žádného kontaktu odešel a myslím, že už ho nikdy neuvidím. Škoda.
          A tak je to ze všema, copak v dnešní době musí opravdu holka dělat první krok, nebo už prostě volní  muži nemají o vztah zájem a jde jim jen o pokec, popřípadě pobavení?

Po dlouhé době Vaše zamyšlená Lo.