Čas se posunul o kus dál a já už vůbec nejsem tam, kde jsem byla 25. 5. 2012, nebo tak nějak, kdy jsem napsala poslední článek, proč jsem nepokračovala? Neměla jsem důvod, užívala jsem si jiných radostí života než se anonymně vypovídat do sociálních sítí. Bohužel nastal čas, kdy znovu nalézám útěchu v psaní těchto řádků. Můj milý pan X už dávno není můj a už dávno se nevídáme, změnil práci, já taky, čeká druhé dítě a ani se mi o tom neobtěžoval zmínit při našem posledním telefonátu. (Ano, občas mi zavolá, nechápu proč, ale jsem ráda.) Žádného nového muže ve svém životě nemám, už pěkně dlouhou dobu, a začíná mi to lézt na mozek. Možná i proto jsem změnila název blogu z Milostné reality na Paradoxy běžného života. Bohužel žádný milostný život teď nevedu, snad se to brzy obrátí k lepšímu a podělím se tu i o nějaké větší pikantnosti než jak jsem na Štědrý den jedla kapra.
Myslím, že už bych opravdu potřebovala někoho hodného, milujícího, ale prostě ještě nenadešel můj čas, tak se s tím budu muset smířit. Je třeba soustředit se na něco jiného.
Na školu, na kariéru, na cokoliv, jen ne na muže. Ani nevíte (teda asi víte) jak je těžké se odpoutat od představy, že budu navěky sama. A to pozor. Nejsem žádná ufňukaná, poďobaná puberťačka. Už dávno ne. Nejsem namyšlená, ale myslím si, že jsem celkem chytrá, inteligentní a taky celkem hezká. Tak, proč se nemůže najít chytrý, hezký, vysoký, a nezadaný chlap? Možná jich je opravdu málo a prostě se nedostane na všechny.
Před týdnem jsem měla sen, že jsem byla strašně zamilovaná, chodila jsem s klukem, který byl o pár centimetrů menší než já a byl slepý. Strašně se mi ten sen vryl do paměti, byl to nádherný pocit. V pátek jsme s kamarádkami vyrazily ven a k našemu stolu přišel celkem sympatický muž a začal na mě mluvit. Málem se mi zastavilo srdce při jeho prvních slovech. "Jsem slepec a ztratil jsem pejska, pomůžeš mi ho najít?". Samozřejmě si dělal legraci, prý šlo o nějakou sázku, ale chvilku jsme si povídali a přišel mi celkem milý. Napadlo mě, že je to osud. Potom prostě bez žádného kontaktu odešel a myslím, že už ho nikdy neuvidím. Škoda.
A tak je to ze všema, copak v dnešní době musí opravdu holka dělat první krok, nebo už prostě volní muži nemají o vztah zájem a jde jim jen o pokec, popřípadě pobavení?
Po dlouhé době Vaše zamyšlená Lo.
> A tak je to ze všema, copak v dnešní době musí opravdu holka dělat první krok, nebo už prostě volní muži nemají o vztah zájem a jde jim jen o pokec, popřípadě pobavení?
OdpovědětVymazatTak přesně o tom přemýšlím už více než rok. Copak musí holka dělat první krok? A odkdy prosím? Nebo už nejsou muži, kteří by stáli o vztah a byli i volní? Chlapi už nejsou, co bývali, bohužel :-(