Můj bývalý, o kterém jste se mohli dočíst v prvních článcích si našel novou přítelkyni, nevypadá to na nějakou chvilkovou nemoc. Je krásná a milá a já to nějak nemůžu přenést přes srdce. Říká jí ženuško a mě to rve uši. Nechci ho, ale chci aby on chtěl mě.
Možná ho chci, ale asi ho nemiluji. Myslím, že když člověk miluje tak chce aby ten druhý byl šťastný i za cenu toho , že to bude s někým jiným. Já nechci, aby byl šťastný, sobecky chci aby miloval navždy jenom mě. Štve mě, že on si někoho našel a já nemůžu mít normální láskyplný vztah. Jenom občasné milenecké hrátky s mužem, kterého nejspíš miluji, protože mi stačí i těch pár chvil.A navíc chci aby byl šťastný se svým dítětem a svojí ženou. Kdyby všechno nebylo tak těžké, bylo by všechno lehčí. Možná bych toho měla nechat a soustředit se na budoucnost. Na velké změny, které mě čekají. A samozřejmě u toho všechno nechat vrátka do mého (ne)očekávajícího srdce otevřené. Však jednou přijde ten princ, který mi dá všechno jak v posteli tak i po citové stránce.
Žádné komentáře:
Okomentovat