úterý 21. června 2011

dlouho nic...

Je pravda, že jsem se dlouho neozvala, dlouho jsem nepotřebovala nikomu zdělit své podivné myšlenkové pochody. Cítila jsem se dobře, až do dnešního dne.
Odpoledne jsem jela do práce, kde jsem potkala však vy víte koho. Hned jsem se dozvěděla několik drbů. Vzhledem k tomu, že k nám přijeli na praxi nové slečny ze školy pilo se a už se i něco událo. Jedna se prý vyspala s jedním kuchařem a já se obávám aby se ta druhá nevyspala s tím mým šéfem. Já vím, že nemám právo žárlit. Nežárlím. Jen už bych ho nejspíš poslala do ****** kdybych se dozvěděla, že spí ještě s jinýma kromě mě. Po tom co jsem se přes našeho společného kamaráda dozvěděla, že jsem v těch věcech hodně dobrá a jedna z nejlepších v jeho životě, dokonce lepší než jeho snoubenka, moje sebevědomí sice narostlo, ale prostě nemám ráda konkurenci, chci aby jsem byla u nás v práci jediná o které každý sní a hlavně on. Je děsivé co se mi honí v hlavě.
Dnes jsem pocítila lehký absťák mužských pachů a doteků. Ach jo. Možná být single není zas tak super. Myslela jsem si, že to je super, protože si člověk může dělat co chce a kdy chce a s kým chce. Teď si nejsem tak jistá jestli není lepší mít nějakou jistotu. Někoho koho můžete vždycky obejmout. Asi chci být zamilovaná a milována.

Vaše zmatená Lo

Žádné komentáře:

Okomentovat