Aby jste věc pochopili, má se tak. Z předchozích článků už můžete znát hlavní téma tohohle blogu a mého milostného života a to šéfkuchaře, snoubence jedné krásné mladé ženy, otce krásného syna, mého milence. Tak to bylo až do nedávna, než jsem zažila scénu jako z filmu. Co se mi ještě může stát. Bylo to prosté, jednou ráno v práci jsem za účelem hledáním naší praktikantky vešla na personální pokoje. Našla jsem jí v jeho posteli. Věřili by jste tomu jak může být někdo tak bezcharakterní? Podvádět snoubenku, fajn, to dělá, kde kdo, ale podvádět i svojí milenku? To už je moc. Je to zvrhlík. Touto událostí jsem to s ním ukončila a alespoň jsem si uvědomila, že bych ho nikdy nemohla milovat. Nikdy jsem ho nemilovala, nemiluju ani nebudu.
Po krátkém smutku mě začali napadat jiné věci. Mám ho ráda. Občas si opravdu dobře popovídáme. Může mi říct všechno a taky se mi občas svěří. Neříkám, že mu věřím, ale nechci o něj přijít jako o kamaráda. Zde se nabízí formulace "kamarád=děvka". Teď se mu budu prostě jen smát. Jak může spát s každou. Je hloupý, ale jinak velmi zodpovědný ohledně svého syna. Ožení se bez lásky. Protože on nikdy nebude nikoho milovat kromě svého syna a to je na něm hezké. Je to člověk co nedokáže být věrný. Tvrdí to i o mě (kdo četl první články ví že jsem byla nevěrná). Já ale věřím, že když se člověk zamiluje tak nepodvede. A já se zamiluju. Věřím, že to jednou přijde. Můj princ na mě čeká a já na něj.
Vaše věřící Lo
Žádné komentáře:
Okomentovat