čtvrtek 21. dubna 2011

Úvod

Známe se už asi tři nebo čtyři roky. On začínal jako mladý nezkušený kuchař, já jako tichá nezkušená brigádnice. Jedno pracoviště, kolektiv lidí, kteří se pořád mění, ale my zůstávali. Jako kolegové, kamarádi, přátelé a nakonec milenci. On o pět let starší, ale i tak velmi mladý. Během těch let co se známe to bylo mnoho pozvání do baru či na diskotéku a také mnoho přijatých. Vždy s více lidmi. Loni se z něj stal snoubenec a otec. Já už mám za poslední dva roky třetího přítele a to už delší dobu. Mezi námi to začalo před více jak půl roku, kdy jsme se pod lehkým vlivem alkoholu spolu vyspali. Párkrát si to zopakovali. Nyní je z něj šéfkuchař a já brigádnice co už se vyrovná běžným vyučeným číšníkům. A taky je to můj milenec. Scházíme se v práci. Je to s ním jiné než s mým přítelem. Je to krásné. Není to jen sex. Je to milování po kterém se k sobě přitiskneme a spíme až do rána. Probouzíme se něžnými polibky a s úsměvem na tváři. Když se poté potkáme u výdejního okýnka jen se usměje tím jeho sexy úsměvem mrkne a řekne obyčejné "čau". Pozdrav s žádným zabarvením ani náznakem, že by mezi námi mohlo něco být. Jsme dobří herci. Alespoň jsme bývali. Myslím, že nikdo nic netuší. Nikdo by to do nás neřekl, i když on měl pověst velkého děvkaře. Znáte to. Na hotelech to tak chodí. Každé léto nové mladé praktikantky a s trochou nadsázky se dá říct "každý s každým". Všechny románky se většinou provalí. Věřím, že ten náš se nikdo nedoví. Ví to jen máma a částečně můj brácha což je ten nejúžasnější člověk na světě, kterému se můžu svěřit se vším. On je kromě táty jediný muž, kterého kdy budu milovat se vším všudy. On mě nezradí. On mi vždy pomůže. Poslední dobou se v našem vztahu něco změnilo. On se změnil, nebo snad já? Nechceme opustit naše partnery, to nejde. Ale můžeme snad o tom snít?

Žádné komentáře:

Okomentovat