Když jsme dostali chuť v pracovní době. To by se i dalo vydržet do večera, jenže večer jsme oba jeli domů za svýma polovičkama. Tak co teď. Trocha dráždivých sms, ale to nějak nestačí. Oba dva jsme měli chvilku času, tak scházelo jen vymyslet, kde se sejdeme osamotě. Jediná možnost, kde nepotkat lidi je buď úplně dole, nebo úplně nahoře. Vzhledem k tomu, že ještě nebylo tak pozdě, možnost ve sklepě byla přijatelnější. Sraz za 5 minut.  Budu tam. A jeď výtahem z druhé strany ať to není nápadné. Chvíle počátečního ostychu, který se ze začátku vždy objevoval. Takový ten pocit, když víte, že děláte něco špatného, ale strašně vás to láká. Úplně na konci sklepa. Snad pračka, nebo co to bylo, kde mě vášnivě odhodil a už  už byla ruka v rukávu. Spontální rychlovka vám hned práci zpříjemní. Vřele doporučuji. Ještě, že nás tenkrát nikdo nenachytal.