středa 13. března 2013

Znovu a zase

Lo, Lola, Loli, Lori, Rito.....zase v tom plaveš.

Už je to doba co jsem se neozvala. Zase jsem neměla potřebu. Život plynul pomalu, ale jistě, bez větších převratů, až do teď.

S panem angličanem nám vznikl takový telefonický vztah. Od vánoc jsme se neviděli, za to mi průměrně jednou týdně zatelefonuje. Občas si napíšeme. Ještě furt si myslím, že by mohl být ten pravý, jen není ten pravý čas. Mezi tím se tu však stvořil nový románek, který mě pěkně vytáčí. (Odtud ta potřeba zase psát.) Krásný. Krásný a krásný. To je to první co mě na něm zaujalo. Tak krásný, že by mě v životě nenapadlo, že by mohl chtít mě. MĚ?

Pan krásný, ovšem není jen krásný. Má styl, je chytrý, sportovec...je dokonalý? Nikdo není dokonalý, ale on k tomu nemá daleko. Už skoro měsíc jsme v začátcích a to mě vytáčí. Chci s ním být každý den, psát si s ním pořád atd. Znáte to. Jenže pán má furt něco na práci a na psaní zrovna není. Vše se sune hlemýždím tempem a mě to nějak nebaví. Štve. Je mi smutno. Chybí mi. Co s tím?

Nechci vypadat jako nedočkavá hysterka. Nechci mu psát první, ale nemůžu to vydržet. Abych zabránila mým bláznivým nápadům musím zaměstnat prsty. Píšu, píšu, píšu...SAKRA!

Žádné komentáře:

Okomentovat